Historie
Po druhé světové válce a řecké občanské válce (1946–1949) byly tisíce řeckých bojovníků a jejich rodin nuceny opustit svou vlast jako političtí uprchlíci. Mezi nimi bylo i mnoho dětí, které byly evakuovány z válečných zón. V letech 1948–1949 přijalo tehdejší Československo více než 12 000 Řeků, kterým poskytlo politický azyl a humanitární pomoc. Zpočátku byli ubytováni v provizorních táborech a dětských domovech, později se usadili v různých částech republiky – především v severních Čechách a na severní Moravě. Mnozí našli nové domovy v opuštěných domech po odsunu německy mluvícího obyvatelstva a postupně zde začali budovat malé řecké komunity.
Řečtí političtí uprchlíci se postupně přizpůsobovali nové vlasti. Již v 50. letech se původně uzavřená komunita začala začleňovat do československé společnosti – dospělí pracovali v průmyslu a zemědělství, kde využívali zkušenosti nabyté v Řecku, zatímco děti navštěvovaly místní školy a učily se česky.
Současně se uprchlíci snažili uchovat svůj jazyk, zvyky a tradice. Již od prvních let vznikaly řecké spolky a sdružení v uprchlických komunitách, které mezi sebou udržovaly kontakt a posilovaly soudržnost. Tyto organizace, často působící pod záštitou Komunistické strany Řecka, poskytovaly podporu členům komunity a udržovaly řecké tradice při životě prostřednictvím kulturních akcí, hudby, tance a oslav řeckých národních svátků.
V 70. letech, po obnovení demokracie v Řecku, se otevřela možnost návratu politických uprchlíků. Zejména starší generace začala postupně odcházet zpět do vlasti. Tento trend zesílil v 80. letech, kdy řecký stát umožnil plnou repatriaci, obnovení státního občanství a převod důchodů. Výsledkem bylo, že ke konci 80. let se počet Řeků v Československu výrazně snížil – z kdysi početné a živé komunity zůstalo jen něco přes 3 000 osob, které se i nadále hlásily k řecké národnosti.
Po politických změnách v Československu v roce 1989 došlo k rozpuštění původních struktur, které fungovaly v rámci svazů politických uprchlíků. Řekové, kteří v zemi zůstali – včetně druhé generace, již narozené v Československu – neformálně udržovali řeckou identitu a tradice, avšak brzy pocítili potřebu nové formy organizace. V 90. letech tak začalo docházet k obnovení řecké přítomnosti v Praze. K potomkům uprchlíků se přidali i nově příchozí Řekové – studenti, podnikatelé a odborníci, kteří do České republiky přicházeli během posledních desetiletí 20. století. V tomto duchu byla v 90. letech oficiálně obnovena činnost Řecké obce Praha jako samostatného spolku, který úzce spolupracuje s nově založenou Federací řeckých obcí v České republice. Cílem tohoto spojení je sjednocení řecké komunity v hlavním městě a zajištění jejího zastoupení vůči státním i nevládním institucím.
Dnes představuje Řecká obec Praha živou součást řecké diaspory v České republice a hraje významnou roli na poli kulturního života. Prostřednictvím svých aktivit propaguje řeckou kulturu a udržuje silné pouto svých členů k řeckému jazyku a tradicím. Obec pravidelně pořádá oslavy řeckých národních svátků, aktivně se účastní multikulturních akcí v Praze a spolupracuje s Řeckým velvyslanectvím i českými institucemi. Disponuje vlastním folklorním souborem „Akropolis“ a hudební skupinou téhož jména, které vystupují s tradičními řeckými tanci a hudbou. Obec také zajišťuje výuku řečtiny pro nové generace i české příznivce řecké kultury. Skrze tyto činnosti Řecká obec Praha hrdě navazuje na odkaz prvních politických uprchlíků a nadále posiluje vzájemné porozumění a přátelství mezi řeckým a českým národem.